Historie

        Jaromír Dragoun - osobní a radioamatérské stránky

roky 1952 - 1960


toto není ta krystalka kterou jsem našel, jen vzorek


toto byl dvouobvodový přijímač v bakelitové skříňce, hrál na oddělený reproduktor nebo sluchátka. Značku si již nevzpomínám.

 Již od útlého dětství mne zajímalo všechno od elektřiny a techniky. První kontakt s elektrikou jsem měl asi ve 4 letech, kdy  jsem strčil zvědavý prstíček do vytažené vidlice z motoru na 380V. Později jsem běhal na kravín když tam dělali elektrikáři, jež byli v mých očích hrdinové. Okoukal jsem, že když neměli zkoušečku VADAS, zkoušeli elektriku tak že naslinili stéblo trávy a v ruce se sním dotýkali měřených svorek. V jednom statku tam byla na zdi u země otevřená elektroinstalační krabice a  byly v ní krásně vidět svorky pod napětím. Vždy nás to svádělo s klukama do toho šťourat různými předměty a pořádaly se v  tom dokonce přebory. V těch letech (1950 - 60) byla každá elektrická součástka velkou vzácností, takže navštěvování  různých "harampádí" za účelem obstarání materiálu na pokusy nebylo žádnou hanbou. V osmi letech už mě nejvíce zajímala
radiotechnika. Byl jsem schopen prohrabat hromadu harampádí v lese nad vsí, když jsem se dozvěděl, že tam vyhodil někdo sluchátka od krystalky. Velkým dobrodružstvím byly výpravy na půdy opuštěných statků z nichž byli lidé vystěhováni podlevyhlášky 50/55. Zde jsem tehdy "ukořistil" opravdovou funkční krystalku tovární výroby. Tehdy  jsem byl více nadšený než kdybych dnes dostal špičkovou radioamatérskou nebo počítačovou sestavu. Také jednou jsem se dozvěděl, že jeden starý Róm v sousední vesnici vyhodil rádio  do senkruvny s močůvkou. Samozřejmě jsem ho vytáhl a dopravil na kole domů. Po  určité době vyčištění a vysušení jsem ho pečlivě rozmontoval a roztřídil vzácné součástky. Kupodivu většinou všechno fungovalo, vždyť to bylo v močůvce jen dva dny. Ve dvanácti jsem již sestavoval různé rádiové zřízení. V obci byl rozveden  místní rozhlas. Když vedení mezi vesnicemi spadalo, zůstaly jen dráty s ampliónama po vsi. Na něho jsem se napojil a mohl  jsem hrát na náves. Pořádně mi to nikdy nehrálo protože moje konstrukce neměly výkon rozhlasové ústředny. Ale v tehdejší  době to postačovalo a většina lidí oceňovala, že po vsi zněla občas reprodukovaná  muzika. To byla jen předzvěst budoucího  rozhlasového studia
SEJCKÁ LHOTA jež bude popsáno v další kapitole.

Později jsem získal ještě jednu miniaturní krystalku, ale bohužel už nemá klasický galenitový detektor - krystal, ale germaniovou diodu. (vlevo) Dále jsem objevil na půdě lampu (elektronku) se kterou jsem prováděl své prvni radiotechnické pokusy         
                              ZPĚT